| Aktuálně | Rozhledna | Velký Blaník | Malý Blaník |
KaplePřírodaPověstiFotoDobové pohlednice
Z historie Malého Blaníka jsme se dozvěděli, že v kapli sv. Máří Magdaleny pobýval poustevník, kdysi bývalý kostelník. Rádi bychom vám vyprávěli příběh smrků v kapli sv. Máří Magdaleny. Příběh je spjatý právě s tímto poustevníkem. Ten si toto odlehlé místo, kapli sv. Máří Magdaleny, vybral kvůli ochraně, klidu a příbytku, který mu poskytovala. Býval zde dlouhé dny osamocen ve svých modlitbách a rozjímání. Někdy se mu zastesklo po člověku, se kterým by porozprávěl. A tak si blanický poustevník vysadil dva smrčky, o které se staral. Konečně měl někoho o koho by mohl pečovat, strachovat se o něj a s kým by porozprávěl. Poustevník již dávno na Malém Blaníku není, ale jeho živáčkové jsou tam dodnes. Říká se jim Malý a Velký mnich nebo také Farář a ministranti. Velký mnich je dokonce největším smrkem na Benešovsku, protože kmen měří v obvodu přes tři a čtvrt metru. Tento strom je právem nazýván stromem památným a návštěvníci Malého Blaníku smrk stojící uprostřed kaple sv. Máří Magdaleny jistě nepřehlédnou.
Další pověstí, která je spojená s Malým Blaníkem, je pověst Hejkálkové na Blaníku. Tuto pověst vyprávěl starý Veclíček "na Kopečku". Hejkálek prý lítá po Blaníku v noci rychlostí blesku a každou chvíli volá: "Hej! Hej!" a kdo by se mu ozval toho roztrhá na kusy. Starý Venclíček vyprávěl, že jednou v noci šel ven z chalupy vyhnat zajíce ze zahrady, kde okusovali stromy. Bylo to v zimě, sníh padal a vítr skučel. V tom se z Malého Blaníka ozval Hejkálek. Venclíček, malý nezbeda, netuše nic zlého se Hejkálkovi ozval. Zavolal na něj: "Hej!" a rychle za sebou přibouchl dveře do světnice. Ve dveřích si přivřel cíp kabátu. Bál se dveře otevřít tak si cíp kabátu utrhnul. Druhý den našel kus kabátu, který zůstal venku na prášek roztrhaný.
A ještě jedna strašidelná o Hejkálcích. Jednou v noci se strhla velká bouře. Tou dobou putoval kolem Malého Blaníka starý hadrář žid. Utekl se před bouřkou schovat do "kostela" na Malém Blaníku. Tam za oltářem rozložil svůj ranec a lehnul si. Bouře byla strašná hromy a blesky stíhaly jeden druhý, až se starý žid začal křižovat jak to viděl v křesťanských rodinách, které navštívil. Vtom mezi rachocení hromů zahouká Hejkálek. Objevil se přímo nad židem a hleděl mu z blízka do očí. Tu však uviděl na čele žida znamení kříže, otočil se a uletěl zpět do lesa.Říká se: "Kdo se bojí, nesmí do lesa." A co vy? Bojíte se Hejkálků? Nemusíte, ti se zjevují jen v noci a to vy už budete určitě ze své vycházky na Malý Blaník dávno doma psát do naší knihy hostů jak se vám u nás líbilo.