| Aktuálně | Rozhledna | Velký Blaník | Malý Blaník |
KaplePřírodaPověstiFotoDobové pohlednice
Podle dochovaných historických pramenů byl život na Malém Blaníku spjat především s kaplí Máří Magdaleny a s poutěmi, které se zde po staletí pořádaly.
Úplně ta nejstarší zmínka o Malém Blaníku v souvislosti s Máří Magdalenou pochází z roku 1543. Tehdejší utrakvistický kněz z Vlašimi Václav Rosa ve svých zápiscích uvádí, jak jednoho roku přišla na vlašimskou faru žena z Kouřimi. Pod záminkou, že se jde na Blaník k Máří Majdalence pomodlit za svou nemocnou matku, žádala o azyl. Svůj vděk projevila tím, že okradla farní kuchařku a beze stopy zmizela. Zbožná to žena. V této zřejmě nejstarší zmínce o Blaníku a Máří Magdaleně se sice přímo nemluví o stavbě jež by byla této světici zasvěcena, ale je dosti pravděpodobné, že již v polovině 16. století Malý Blaník sloužil jako významné poutní místo. Někteří historici dokonce předpokládají, že v dobách dřívějších se na Blaníku slavily různé pohanské svátky.
Pokud se posuneme historií o 133 let kupředu, zjistíme, že v této době je již Máří Magdalena spojena přímo s existencí kaple. Dokládá to ve své zprávě z roku 1676 načeradský děkan Jan Ignát Birckner. Ve zprávě která byla určena pro arcibiskupskou konzistoř mimo jiné říká, že ke dni 22. července konají se na Blaníku v kapli zasvěcené svaté Máří Magdaleně slavné poutě. Z Louňovic sem dochází procesí, slouží se zde mše svaté a papež Kliment X. propůjčil kapli na tento den po 7 dalších let odpustky. V této zprávě se ještě mimo jiné mluví i o poustevníkovi, který o kapli pečuje od svých 18 let. Jmenoval se Petr Havlovič (Gawlowitz) a pocházel z Krakova v Polsku. Jeho příbytkem mu měla být malá jeskyňka pod kaplí. Z louňovických farářských relací z roku 1695 se pro změnu dozvídáme o inventáři, který ke kapli náleží. Jedná se především o ornát (kněžský šat), stříbrný koflíček (pohárek), antipendium (ozdobný závěs na přední straně oltáře) a malé varhany s jazýčkovými píšťalami a olověnými závažími k měchům.
Nyní se pro změnu posuňme o 23 let zpět. Zjistíme totiž, že tohoto roku zemřel poslední světský majitel louňovického panství Karel Adam Lev z Říčan a jelikož neměl potomka, který by po něm louňovické panství spravoval, odkázal jej arcibiskupství pražskému. Pro budoucnost poutí na Malý Blaník, je však důležité, že ve své závěti pravděpodobně uvedl i to, že po jeho smrti připadne kapli na Malém Blaníku z jeho pozůstalosti 300 zlatých. Dokládají to farářská relace z roku 1700 a duchovní tableta z roku 1713 kde se uvádí, že kaple je "fundírovaná" třemi sty zlatých, které jsou určeny na vybudování kaple nové.
Kde stála tato původní kaple se přesně neví, ale za pomoci daných tříset zlatých byla kolem roku 1753 vystavěna arcibiskupem Khünburgem kaple nová, jejíž pozůstatky se dochovaly až do doby dnešní. Opatrovnicí tohoto nového svatostánku se stala opět svatá Máří Magdalena. Na prostranství pod severním vrcholem Malého Blaníku tak tehdy vyrostla nová církevní stavba komponovaná do tvaru protáhlého osmistěnu s přilehlou sakristií u severovýchodní zdi a vystavěna byla z lámaného kamene a cihel. Nad sakristií se nacházela oratoř a pod ní měl být byt poustevníkův. Ještě téhož roku povolila pražská konzistoř na Malém Blaníku konání mší svatých na den svátku svaté Máří Magdaleny, což je 22. červenec.
Malý Blaník - zřícenina kaple.
Bohužel, poutě oblíbené a proslavené po celém širém kraji neměly dlouhého trvání. Roku 1780 se ujal panování nad zeměmi českými císař Josef II. a s ním přišla řada reforem. Ve snaze omezit moc církve ve státě, vydal roku 1782 reskript, kterým zrušil všemožné kláštery, řádové domy, hospice a jiné církevní stavby. Na základě tohoto nařízení byly roku 1783 ukončeny i slavné poutě na Malý Blaník. Zvon blanické kaple byl přestěhován do Louňovic a opuštěnou kapli Máří Magdaleny začal pozvolna a neúprosně ohlodávat zub času. Slavná kaple tak postupně ztrácela na své kráse a brzy vyměnila svůj bohatý barokní původ za šat chudé, ale romantické zříceniny. Uprostřed její samoty časem vyrostli tři mohutné smrky jež jí byly po dalších sto let od Josefínských reforem, jedinými společníky.
V roce 1887, přišel tehdejší arcibiskup a kardinál František Schönborn se snahou poutě opět obnovit. Nechal tedy k jižní stěně ruin zřícené kaple postavit malý dřevěný altánek. Výklenek ve zdi byl osazen malou sochou klečící sv. Máří Magdaleny od řezbáře Eduarda Veselého a slavné poutě se na Malý Blaník opět vrátili.
Zmiňme se ještě o jedné důležité etapě podblanické historie 19. století ač přímo nesouvisí s kaplí svaté Máří Magdaleny. Pro český národ bylo toto století, stoletím probouzení se a boje za českou identitu a svébytnost. Oba Blaníky se tak staly tichými svědky několika táborů lidu, které se na jejich úpatích konaly a svými pověstmi o spících rytířích vyvolávaly v celém českém národě vlastenecké emoce.